Aktualita

Pohár Národní házené 13. - 14. 3. 2010 v  Řevnicích u Prahy
Vloženo: 26.04.2010

Jak jsme „dobyli“ Prahu Je sobota 13. 3. léta Páně dvoutisícího desátého. V ranních hodinách vyráží skupinka rytířů v doprovodu svých věrných pážat bojovat za čest a slávu žluté růže. Jsou připraveni dobýt slavná vítězství v daleké české zemi. Největší boje se rozhoří kdes u Prahy, kde Řevnice říkají. Tam začíná naše vyprávění… Možná takto by začal vyprávět starý kronikář události, které se odehrály v ještě studeném březnovém víkendu 13. - 14. 3. 2010 v Řevnicích u Prahy. Ale nepředbíhejme, vše teprve začíná! Je sobota 13. 3. a na svinovském nádraží se scházíme my – hráči, trenéři, realizační tým, a fanoušci družstva starších žáků národní házené Staré Vsi nad Ondřejnicí. Cíl naší cesty – Praha Řevnice, kde odehrajeme finále zimního halového přeboru. Neodjíždíme jako favorité, ale o to více z nás čiší odhodlání předvést se a zároveň užít si báječný víkend. Tomu jsme také podřídili i vše okolo. Výborný spoj a místenky mají zajistit pohodlí při cestě. Ubytování v novém hotelu s parádními pokoji, který je součástí haly, má u hráčů navodit pocit pohody. A program? Karlštejn, prohlídka Prahy (Václavské náměstí, Národní divadlo, Karlův most, Prašná brána...). Málem bych zapomněl! Nezbytná návštěva McDonald´s. Tohle neklapnout a v týmu by byla rebelie. Jediné, co by se dalo vytknout, je studené počasí a málo času na prohlídku. Je přece na co se dívat! Ale nereptáme, je tu večer a s ním se vkrádají první myšlenky na zítřejší den. Potkáváme první soupeře a na jejich přezíravost odpovídáme tím nejlepším, co jde udělat. Dáváme si pozdní trénink. Pak sprcha a už jen slyšíme tlumený hovor za dveřmi pokojů. Všichni vstřebávají atmosféru, která tu na ně dýchá. Všichni mají jasno, budou se rvát jako lvi! Nedělní ráno nezačíná hlasitým budíčkem, ale jen nesmělým poklepáním na dveře pokojů. Nikdo už nespí, dávno ne! Možná i ten poslední si představuje sebe v roli svého velkého sportovního vzoru. Konečně ví, jaké to je. Do krásného pokoje vstoupí trenér, popřeje dobré ráno a oznámí hráčům program dne. Nakonec přidá to, na co všichni už pár minut čekají. Dole v restauraci je připravena snídaně. Ta už není jenom o jídle, myšlenky všech jsou v hale. Blíží se devátá hodina a slavnostní nástup. Konečně máme možnost prohlédnout si soupeře. Spokojenější jsou oni, protože výškově jasně prohráváme už před začátkem. Jenže my jsme malí, ale šikovní! Hned od začátku se rozhořely zákulisní boje. Kdo by čekal nevraživost mezi Čechy a Moravou, byl překvapen. Doslova nelítostný boj se rozpoutal mezi naším týmem a Drakenem Brno, kdy hráči byli slovně napadáni v hale i mimo ni a trenéři si museli vyslechnout řadu nechutností na adresu klubu a své práce. Vše vyvrcholilo momentem, kdy nám vedení turnaje vyšlo vstříc a umožnilo nám přeložit si poslední hrané utkání, abychom mohli v poklidu odjet. Milý čtenáři, tím posledním týmem byl Draken Brno a na posun utkání nepřistoupil. Proč asi je jasné. Chtěli nás rozebrat už před začátkem turnaje! Nestalo se a navíc….máme výbornou paměť! Ale už dost, turnaj začíná. V prvním zápase nás čekají Lázně Bělohrad. Soupeř, o kterém nevíme vůbec nic. Možná je to dobře. Nemáme se čeho bát. První minuta a prohráváme 1:0. Rychle srovnáváme v téže minutě, ale soupeř opět odskakuje o jeden gól. Znovu dotahujeme a ještě jednou. V půli prvního poločasu se obraně daří zablokovat několik rozehrávek a následným gólem se my dostáváme do těsného vedení. Lázně musí dohánět, ale konec poločasu zvládáme na výbornou. Výsledek 6:4 dodává klid, spokojeni jsou i fanoušci, kteří o sobě dávají vědět. Začíná druhý poločas. A my dáváme další gól. Obrana svou vysunutou aktivní hrou dělá soupeři velké problémy, útok výborně kombinuje a proměňuje nabízené trestné hody. Protože i brankář plní to, co se od něj čeká, soupeř už v závěru neskóruje a my si v poklidu kráčíme pro první vítězství 12:8. Výborní byli hráči na hřišti. Obrovský kus práce odvedla lavička, která neúnavně hnala náš tým, a také diváci. Myslím tím naše fanoušky, kteří byli slyšet vždy, když to tým potřeboval. Je tu druhý zápas a tým domácích Řevnic. Taktiku měnit nebudeme a sestavu taky ne. Tam, kde nám budou chybět centimetry, přidáme srdíčko. Rozhodčí zahajuje a my opět v první minutě prohráváme. Soupeř nás výškově převyšuje, ale obrana se vysouvá a světe div se… za cenu faulů a velké dřiny se daří útoky oslabovat. Útočníci dobře drží míč, využívají nabízené šance a střílejí góly. Skóre se konečně mění v náš prospěch a poločas vyhráváme 8:5. Dáváme si pár rad a zpět do hry. Řevnice jsou mnohem aktivnější než v prvním poločase. Častěji se hraje na naší polovině a obrana pod tlakem dělá chyby. Přibývá faulů. Útok v této chvíli nepodporuje snažení obrany, často kazí a už tolik nenapadá ve středním pásmu. Ještě, že máme srdíčko! A hlavně fandy. Také díky jim se nám daří v závěru dvěma góly přece jenom dostat Řevnice do kolen. Závěr takticky dohráváme na polovině soupeře. Není to hezké, ale účelné a máme další dva body. Paráda! Zápas číslo tři a tým Bakova. Poprvé je na našich hráčích vidět, že si nevěří, a na hřišti to potvrzujeme. Ve třetí minutě prohráváme 3:1 a nevypadá to moc dobře. Naštěstí naše minela netrvá dlouho a po třech opravdu špatných minutách opět hrajeme házenou. Vzorně bráníme, útok napadá střední pásmo. Jenom ta střelba! Stejný problém v té chvíli řeší i soupeř, a tak se stává několik minut doslova bojem o střední pásmo. Závěr poločasu nám opět vychází a šňůrou tří branek srovnáváme na 4:4. Opravdu není co vytknout. Ze všech stran je možné slyšet…výborné utkání. Souhlasím! Druhý poločas zahajujeme gólem, ale soupeř vrací stejnou mincí. Pomalu získáváme navrch a v polovině druhého poločasu jako by soupeři docházely síly a nemohl se přes naši obranu prosadit. Osmá minuta druhého poločasu a naše vedení 9:7. Pouhé dvě minuty do konce. A najednou neuvěřitelná věc. Dvě tyče a tři zkažené přihrávky srážejí naše hráče do beznaděje. Soupeř ožívá a vyrovnává. Co vyrovnává, doslova nás smaží!! Ale nevídaný zápas ještě nekončí. V poslední minutě střílíme branku a otáčíme na 10:9! Bakov ale bojuje do konce a pár vteřin před koncem zápasu vyrovnává z trestného hodu na 10:10! Mohli jsme vyhrát, mohli jsme i prohrát. Nádherný zápas. Těžko odhadnout, kolik šedivých vlasů přibylo trenérům. Jsme znovu na ploše a proti nám stojí Všenice. Znovu velká neznámá. Nemáme co ztratit a dosavadní bodový zisk nás uklidňuje. Zápas začínáme gólem, Všenice ale mají útočníka číslo 6, který rychle vyrovnává a do poloviny třetiny na naše branky odpoví dalšími dvěma góly. Jeho rychlost a dravé průniky na brankoviště dělají obraně velké problémy. Začínáme hrát vysunutou osobní obranu a rázem prostor ztrácí, bez jeho průniků a střelby z brankoviště je útok poloviční. Poločas se láme, my střílíme po rychlých akcích tři branky. Soupeř vrací úder jenom jednou. Blíží se závěr, ještě jeden gól. Poločas a 6:4. Na střídačce je vidět napětí, velká snaha, ale také únava a vyčerpání, a to nejen u hráčů, kteří jsou na hřišti. Boj prožívá celý tým. Druhou půli zahajujeme stejně aktivně, jako byl z naší strany konec první. Obrana dobře blokuje a získává mnoho míčů, co přece projde, chytá gólman, ale útok už není tolik vidět. Ne, nehraje špatně. Obrana soupeře okoukala naši taktiku a vsadila vše na jednu kartu. Vysunula se a dobře pokrývá naše hráče. Ti musí více bojovat a gólové příležitosti se vytvářejí hůř. V závěru zápasu se znovu probouzí střelec soupeře s číslem 6 a zle nás trápí. V nervózní koncovce jsme ubránili těsné i cenné vítězství 9:8! Díky všem, kteří stáli při nás. Předposledním soupeřem je tým Žatce. Před zápasem si pohráváme s myšlenkou, že jsme na bedně. Zároveň víme, že soupeř je hratelný, i když má výborné výsledky. I výškově nám vyhovuje. Pozor, nesmíme nic podcenit!! Zápas začíná. Původní plán, změnit proti Žatci sestavu a dát prostor hráčům z lavičky, vzal zasvé už dříve, protože soupeř svými výsledky přehodnotil naše plány. Tak tedy znovu, stejná taktika i sestava. První dvě minuty se vzájemně okoukáváme. Pak přicházejí branky. Podobný herní styl, stejný brankový příděl. Hraje se v rychlém tempu a jen čas ukáže, kdo déle vydrží. Kdo má více natrénováno. Poločas končí s jedinou brankou v náš prospěch, 5:4. Při výměně stran jako by naši hráči v očích soupeře vycítili, že teď je ten správný moment udeřit. Znovu zahořelo bojovné srdce rytířů žluté růže a soupeř se od první minuty nestačil divit. Útok hraje v naprosté pohodě. Nápaditě kombinuje, hráčů je všude plno a obrana soupeře nemá čas na oddech. Obránci spolu s brankářem nenechají vyniknout nikoho z žatecké útočné vozby a skóre roste jedna báseň. Tři minuty před koncem za stavu 10:4 se naši borci už přece jenom vidí ve „finále“ s Drakenem a trošku polevují. Hráči Žatce upravují na konečných 10:7 a my se můžeme připravit na soupeře, kterému to jaksepatří spočítáme. Před posledním zápasem jsme dobře věděli, oč tu běží. V sázce je halový mistr republiky a taky dobré jméno staroveské házené a všech, kteří ji sem přijeli reprezentovat. Tento zápas bude ale v mnohém jiný než předešlé. Zapotřebí bude nejen sportovní snažení a um, ale také ostré lokty a jak říkáme my tam u nás „umět hrát na nervy“. Zápas ještě nezačal a my si brnkli poprvé. Upozorňujeme rozhodčího, že míč Drakenu není možné bez předešlé dohody použít automaticky k utkání a protože nám nevyhovuje, chceme, aby se hrál zápas s míčem pořadatele turnaje. Nic tedy nebrání zahájení zápasu. Pozor! „Pane rozhodčí, proč má hráč číslo 24 na ruce prstýnek?“ voláme z lavičky. Rozhodčí vykazuje hráče Drakenu na střídačku a my s nadhledem přehlížíme, že soupeř neví, jak mají vypadat upravení hráči národní házené a raději mlčíme, protože další zdržení by mohlo vážně ohrozit náš odjezd domů. Konečně začínáme. Musím říct, a to není vychloubání, že Draken je jediný soupeř na turnaji, na kterého přesně víme, co hrát. Od začátku aktivní obrana před brankovištěm s případnými zdržovacími fauly v rozích brankoviště. V útoku míč v pohybu, hrát zevnitř brankoviště a jednoduše řečeno „utancovat beka“. Po dvou minutách oťukávání a broušení nožů začíná souboj. Boj o každý kousek hřiště. Góly se střídají na obou stranách, ale v poslední minutě nešťastně inkasujeme - vypadá to, že poločas prohrajeme. To nemůžeme dopustit! Poslední útok. Rozhodčí už kontroluje čas, přichází faul soupeře. Už nic nevymyslíme. Nevýhodná pozice, čas jenom na střelu. Soupeř si věří, nás podceňuje a my z nemožného úhlu v čase, který už vlastně není, vyrovnáváme na poločasových a nesmírně důležitých 5:5! Na lavičce to vře, jsme blízko. Když to vyslovíte, je to hrozně daleko. Najednou máme pocit, že těm klukům není co poradit. Do toho všeho vstupuje ředitel turnaje a upozorňuje nás, že při vedení týmu vstupujeme na polovinu Drakenu a byla vznesena oficiální stížnost. Odůvodněná tím, že rozptylujeme trenéra soupeře a ten nemůže řídit tým tak, jak by chtěl. Na toto reagujeme a na polovině vystavíme provizorní zátaras, abychom se chránili sami před sebou. No a můžeme zpět na hřiště. Druhou půli otvíráme gólem, který doprovází hlasité skandování našich fanoušků a lavičky. Ale pozor! Během pár minut se hala zaplňuje a sympatie na naší straně stoupají. Celá hala bouří „Stará Ves do toho“ a při kontaktu hráčů Drakenu s míčem se ozývalo bučení. Brno se snaží, ale my jsme všude. Celé hřiště je naše a je jasné, že tohle už nám nikdo nevezme. Hala bouří a my dohráváme poslední dvě minuty u branky soupeře. Poslední hvizd píšťalky a nádherný pocit dobře odvedené práce! Je dobojováno. Trenér Drakenu nám sportovně nepodal ruku a dalších deset minut brečí u stolku časomíry, že Stará Ves si určitě zápasy zaplatila. To my sice slyšíme, ale neřešíme. Je tu radost, fotky, šílená úleva. Máme ještě pár minut. Vyhlášení vítězů. Hala opět tleská a my zvedáme pohár. Jsme haloví mistři republiky! Když jsem se díval další den na zprávy v televizi, čekal jsem třeba toto. Na nádraží v Ostravě-Svinově přijel včera v noci rychlík s výpravou halových mistrů republiky ze Staré Vsi nad Ondřejnicí. Tam je přivítali rodiče a jejich věrní fanoušci. No jo, tak třeba příště. Ale stejně! Koukněte se. Nemáte taky doma nějakého mistra? Trenér Petr Straňánek Sestava vítězného družstva: Brankáři: Adam Šeděnka, Jan Straňánek Obránci: Jaroslav Matějček, Lukáš Lyčka, Radek Pelíšek, Jakub Novotný, Marek Holaň Útočníci: Radim Sýkora, Pavel Onderka, Václav Polášek, Zdeněk Vaněk, Roman Šiler Trenéři: Petr Straňánek, Oldřich Sýkora A také diváci, příznivci a fanoušci z řad rodičů: Petra Šeděnková a Petr Kyselý, Straňánkovi, Novotní a Sýkorovi.



INFO:

Počet obyvatel: 2 797 (včetně cizinců)
Mužů: 1 373
Žen: 1 404
Výška: 240 m. n. m.
Rozloha: 18,79 km2
Čísel popisných: 750 (Stará Ves)
  130 (Košatka)

Nejčastější příjmení:
Palička, Novobilský a Novobílský

SMS InfoKanal obce Stara Ves n/O

http://www.zs-staravesno.cz

https://www.navstevalekare.cz

                    http://www.policie.cz/sprava-severomoravskeho-kraje.aspx